Knížky
Fimfárum (1960) je kniha devatenácti humoristických
pohádek napsaná Janem Werichem. Literárně se jedná o umělé pohádky stojící na
přelomu mezi pohádkou a lidovým vyprávěním, některé (Líná pohádka, Splněný
sen,Tři sestry a jeden prsten) mají spíše ráz rozsáhlejší anekdoty. V některých
případech Werich novým způsobem převyprávěl původní pohádky české (Královna
Koloběžka První, František Nebojsa), ruské (O rybáři a jeho ženě), anglické
(Moře, strýčku, proč je slané?) či arabské (O třech hrbáčích z Damašku). Většina
pohádek se vysmívá lidským nešvarům jako je lakota a chamtivost (Moře, strýčku,
proč je slané?, Tři veteráni, Lakomá Barka ), lenost (Líná pohádka), nevěra (Fimfárum),
které jsou groteskně přehnané. Podobně jako v pohádkách bratří Čapků se také u
Wericha objevují tradiční pohádkové motivy jako nadpřirozené bytosti (čert,
vodník, skřítci), králové a princezny nebo symbolika čísla tři s reáliemi
moderního světa (automobily, koloběžka, telefon, protialkoholní léčebna).
Zajímavé je, že i záporné postavy mají sympatické vlastnosti (čert se smyslem
pro humor z pohádky Až opadá listí z dubu, obři z pohádek Jak na Šumavě obři
vyhynuli a Paleček jsou spíše neohrabaní a fyzicky hrubí než zlí). Velký význam
hraje slovní humor a mistrovské ovládání jazyka (zejména v pohádce Chlap, děd,
vnuk, pes a hrob), autor se stylizuje jako bodrý lidový vypravěč. Knihu
ilustroval Jiří Trnka.
Většina byla filmově zpracována. Některé samostatně jako např. Koloběžka první
(1984, s Dádou Patrasovou v hlavní roli), Tři veteráni (1983) atd., jiné v rámci
celovečerních filmů nazvaných podle knihy Fimfárum Jana Wericha (2002), Fimfárum
2 (2006) a Fimfárum - Do třetice všeho dobrého (2011).
Kytice, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena. Je to jediná původní kniha, kterou kdy vydal. Jedná se o sbírku 13 balad inspirovaných lidovou slovesností poukazující na hodnotu mezilidských vztahů.
Rychlé šípy (zkratka RŠ) je název fiktivní chlapecké pětice z
knih a komiksů spisovatele Jaroslava Foglara, vytvořené jako alternativa ke
skautingu.
Komiksové příběhy Rychlých šípů začaly vycházet 17. prosince 1938 jednou týdně
na zadní straně časopisu Mladý hlasatel a byly vyvrcholením snah Jaroslava
Foglara o zavedení výchovných čtenářských klubů mezi mládeží. Příběhy Rychlých
šípů považoval Foglar za své největší životní dílo, zatímco od skautingu si
postupně držel stále větší odstup. V dobách, kdy Rychlé šípy z různých důvodů
nemohly vycházet, využíval Foglar ke stejným účelům rozhlasový pořad Klub
zvídavých dětí (1941–1943) nebo komiksy Svorní gambusíni a Kulišáci.
Členy klubu Rychlé šípy byli Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer,
Rychlonožka a Červenáček; jejich klubovním psem byl Bublina a po něm Kuliferda.
Jméno Mirka Dušína se stalo synonymem bezchybného kladného hrdiny. Antagonistou
RŠ byla v prvopočátku banda zvaná Černí jezdci. Její členové se však posléze
stali registrovaným klubem Mladého hlasatele, polepšili se a zmizeli ze scény
(částečně na naléhání druhorepublikové policie). Po krátké pauze, kdy Rychlé
šípy neměly v seriálu soustavný protiklad, vznikla vůči nim opozice v podobě
Bratrstva Kočičí pracky: Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš.
Čtyřlístek je jeden z nejznámějších a nejdéle vycházejících českých dětských časopisů. Vychází od roku 1969. Hlavní náplní je komiksový příběh Čtyřlístku, který se vyskytuje v každém čísle. Kromě toho obsahuje časopis několik dalších komiksových seriálů, které se různě střídají.
